Willeke van Staalduinen, AFEdemy, Academy on Age-Friendly Environments in Europe B. V.
V rámci projektu SDD (Smart for Democracy and Diversity) vytváříme scénáře výukové hry založené na životních příbězích lidí, kteří se cítí nebo jsou diskriminováni.
Dnes pokračujeme s Romanou, která opustila svého partnera poté, co zažila domácí násilí, a poví nám více o diskriminaci a nenávistných projevech, které zažívá.
Seznamte se s Romanou
Romana je čtyřicetiletá žena z Česka, která před sedmi lety opustila svého partnera poté, co zažila domácí násilí. Z tohoto vztahu má dvě děti, které vychovává sama. V době, kdy opustila partnera, konvertovala k islámu. Od té doby zažívá slovní útoky jak ze strany bývalého partnera, tak na veřejnosti. Své děti vychovává k otevřenosti a nechává je, aby si samy vybraly své přesvědčení. Její starší dcera také konvertovala k islámu.
Romana není veřejně činná, a proto nemá zkušenosti s nenávistnými projevy na internetu. Přesto se často setkává s diskriminací ve veřejném prostoru, především v hromadné dopravě a na autobusových zastávkách, tedy na místech, kde se shromažďuje velké množství lidí a odkud není možné odejít. S diskriminací se setkává také v obchodech a komerčních prostorách, ale méně často; Romana říká, že tam lidé pouze „mručí“. Situace se vždy vyvíjí podobně: agresor si jí všimne ve skupině lidí a začne ji slovně napadat. Agresoři jsou především muži. Mladší chlapci a teenageři se jí spíše posmívají (křičí „Bomba!“), starší muži a senioři jí nadávají. Romana také poznamenává, že pachatelé jsou často opilí.
Romana uvádí, že se nikdy nesetkala s pomocí nebo podporou ze strany okolních lidí. Popisuje nejhorší situaci, kterou kdy zažila. Během cesty autobusem s její starší dcerou se k nim starší muž a (pravděpodobně) jeho vnuk po celou cestu chovali velmi hrubě. Muž svému vnukovi neustále říkal: „Když uvidíš cikána nebo muslima, musíš je na místě zabít.“ Nikdo se jich nezastal. Když nakonec vystoupily z autobusu, obě se rozplakaly.
Díky této zkušenosti se Romana začala vyhýbat situacím, kde hrozí riziko slovních útoků, což znamená vyhýbat se veřejné dopravě. To způsobilo výrazné omezení její mobility. Před pandemií Covid-19 chodila Romana ráda na Václavské náměstí v centru Prahy, protože to bývalo místo plné turistů z celého světa, včetně muslimských zemí.
Cítila se tam díky tomu bezpečně. To už dnes ale není možné. Po městě obvykle chodí se sklopenou hlavou a snaží se vyhnout očnímu kontaktu. Bezpečně se cítí pouze doma nebo na náboženských setkáních pořádaných muslimskou obcí.
Stejně tak hledá práci pouze u spřátelených muslimů. Mimo muslimskou komunitu by pracovala pouze v zaměstnáních, která nevyžadují osobní kontakt se zákazníky nebo kolegy (například v call centru). Práce v kiosku s kebabem, úklid na ambasádě nebo hlídání dětí v rámci muslimské komunity jsou pro ni přijatelnou volbou. Během pandemie Covid-19 pro ni byla velmi příjemná práce z domova.
Mírnější útoky Romana ignoruje a ty nejhorší řeší jen tak, že o nich mluví doma nebo s přáteli. Po nějaké době bolest způsobená těmito zážitky obvykle ustoupí.
Romana se nechce přestěhovat a opustit Českou republiku, protože nechápe, proč by se měla podvolit a nechat se vyhnat z domova. Stejně tak ví, že může přestat nosit šátek nebo začít nosit něco jiného. Zná „sestry“, které to udělaly, ale ona to udělat nechce.
Zkušenosti Romany s institucionální podporou jsou většinou negativní. V jejím případě domácího násilí chtěla policie důkazy, nahrávky atd., ale vzhledem k povaze trestného činu je nebylo možné získat. Případ byl řešen jako tvrzení bez potřebných důkazů, a proto její bývalý partner nebyl odsouzen. Její mladší dcera zažívala ve škole šikanu a následně psychické problémy, ale ve škole jí nikdo nepomohl. Zkušenosti s orgánem sociálně-právní ochrany dětí byly vysloveně špatné. Místní úředník neustále zpochybňoval Romaninu schopnost postarat se o děti, což podle Romany pramenilo z jeho nepřátelského postoje k islámu.
Jedinou pozitivní zkušenost měla s právníkem z muslimské komunity, který jí pomohl jak u soudu při jednání s bývalým partnerem (kde Romana ocenila i to, že jako muž sehrál ochranitelskou roli), tak s Úřadem péče o děti. Zásah právníka vedl k výměně úředníka, který se jejím případem zabýval.
Seznamte se take s:
